Vyrazili jsme někdy kolem čtvrt na jedenáct, kdy nám chvíli zabralo oblékání. První naší zastávkou je obchod v Prčici, kde si každý nakoupil něco na cestu. Pokračujeme na okraj města a cestou k židovskému hřbitovu. Malá zastávka.

Podle čeho se Prčice jmenuje Prčice?

Krátká historie hřbitova a první sněhová vánice toho dne. Potom dál polní cestou a sněhem kolem rybníka Pabiánek a Velký Steblenec, přes Novou Hospodu do Divišovic. Tam v zastávce oběd. Po něm dál uklouzanou silničkou do Vozerovic. Další vánice.

V dálce mezi vločkami vidíme cíl naší výpravy – Dvořáček (587 m.n.m). Je to vrcholek hřebene mezi Bolechovicemi a Lovčicemi. Podle informací by se někde na jeho vrcholu měly nacházet kamenné mísy. Také bylo prý na něm keltské strážiště a připraven oheň pro předávání znamení na další stanoviště.

Kolem statku, přes pastvinu se zvědavým skotem nacházíme na kraji lesa tu správnou cestu. Dlužno říci, že nám pomáhá aplikace Mapy.cz . Lesem stále do kopce, odbočujem z cesty a šplháme až na vrchol. Dosáhli jsme ho asi ve 14,30. Honem něco o historii místa, mezi skalkami v odhrabaném sněhu oheň a buřty a nalézt poklad Keltů. Velká škoda, že pro nedostatek času, ale i díky několika centimetrům ležícího sněhu zmiňované kamenné mísy ani nehledáme.

Cestou necestou z kopce dolů. Na hraní hry není ani pomyšlení, protože čas je neúprosný.Vylézáme u Bolechovic. Zas po zledovatělé silničce zpět na Vozerovice. Odtud polní směrem Chotětice. Už je jasné, že do večeře se nevrátíme. Poslední hustá vánice a kocháme se výhledy na kotlinu, někdo už nemůže. Za vsí odbočujem doprava na polňačku a po ní kolem rybníka Stařína a Nové Hospody a již známé cestě kolem hřbitova do Prčice. Už je tma jak v pytli.

Na zámek přicházíme v půl sedmý, v nohách po osmi hodinách výpravy 18km. Utahaný ale spokojený. Všichni. Ztráty žádné. Další výprava bude……………
Účastno bylo 13 dětí.

Petr Frumert

« ‹ z 2 › »